Pěší pouť doporučuji mladým místo vojny, říká cestovatel

Prodal penzion v Nitovicích, rozvedl se, sbalil si věci a vydal se na túru utřídit si myšlenky. Hranice bývalého Československa chtěl obejít už loni, nakonec vyrazil letos 12. dubna na úplněk od rybníka Julius u Nové Bystřice. Tam se zase vrátil v první polovině července. Hledal prý nový námět na knihu, kterou chce o své pouti napsat.
„Taky jsem zjistil, že hranice nabízí koktejl všemožných terénů a scenérií. Nížiny, hory, pěkná města a zároveň divočinu. Zjistil jsem, že takovou cestu ještě nikdo nepodnikl, tak jsem se do toho dal,“ vypráví jednapadesátiletý cestovatel. Nejhorší podle něj byly první čtyři dny.

Číst dál...

Jihočech obešel pěšky bývalé Československo za 89 dnů

 

Rozhovor pro Český rozhlas České Budějovice 17. července 2017.

Bývalé Československo obešel za 89 dní

V nohách má přes tři tisíce kilometrů a už teď plánuje, kam se vydá příště. Túru po hranicích bývalého Československa absolvoval Rostislav Gregor za 89 dní. Prodal penzion v Nítovicích, rozvedl se, sbalil si věci a vydal se utřídit si myšlenky. V první polovině července se vrátil a rozhodl se o svých cestách napsat knížku.

Číst dál...

Bývalé Československo obešel za 89 dní

V nohách má přes tři tisíce kilometrů a už teď plánuje, kam se vydá příště. Túru po hranicích bývalého Československa absolvoval Rostislav Gregor za 89 dní. Prodal penzion v Nítovicích, rozvedl se, sbalil si věci a vydal se utřídit si myšlenky. V první polovině července se vrátil a rozhodl se o svých cestách napsat knížku.

„Zjistil jsem, že hranice nabízí koktejl všemožných terénů a scenérií. Nížiny, hory, pěkná města a zároveň divočinu. Zatím takovou cestu ještě nikdo nepodnikl, tak jsem se do toho dal. Navíc jsem hledal námět na knihu, protože rád píšu,“ líčí 51letý cestovatel. O svých takzvaných kolopoutích přes Slovensko, Rumunsko, Albánii i Česko napsal před třemi lety knihu Krásná to země. Tentokrát šel pěšky. Hned první dny, když se vydal po trase od Nové Bystřice, ho přepadávaly černé myšlenky. Postupně ho ale opouštěly.

„Měl jsem ze začátku depresi a nevěřil jsem, že to můžu ujít, když jsem procházel první kopce v České Kanadě. Nohy jsem měl plné puchýřů, které se pak proměnily v mozoly. Ale díky nim jsem mohl jít dál, protože mi pak nohy znecitlivěly. Po měsíci jsem zažil pocit absolutní svobody. Když putujete sám a máte dost času i peněz, člověk nemusí chvátat,“ líčí svoje pocity Gregor, který nyní pracuje v jedné z fabrik ve Veselí nad Lužnicí.

Když vyrazil na cestu sám, pomohlo mu to odpoutat se od všedních věcí a přemýšlet o životě. „Určitě bych to doporučil namísto psychologa nebo kouče, ale i klukům místo vojny,“ dodává s nadsázkou.

Rozhodně by podle něj měl jít člověk nalehko. S sebou nosil po celou cestu batoh, který vážil maximálně čtrnáct kilogramů. Před cestou si nastudoval, jaká strava je na dlouhé vzdálenosti vhodná. „Vařič jsem s sebou neměl, ale přibalil jsem si řasu spirulinu, je v ní hodně bílkovin, což je nutné pro svaly. Pro doplnění energie jsem jedl sušené švestky. Na Slovensku jsem si dával klasický špek. Do vody jsem si občas přidával kapku vlastní moči, abych měl v sobě dost minerálů,“ popisuje pitný režim i jídelníček Gregor. Celou dobu se řídil podle klasických map a pomáhala mu i GPS.

Při cestování ho potěšila dobrota lidí. Nikdo ho neodmítl a každý pomohl. „Lidi jsou dobří, ale nevědí to o sobě,“ říká s úsměvem. Na cestě se mu zbystřily všechny smysly. Když se blížil k nějaké osadě, dokázal ji například už na dálku cítit.

Čekala ho ale i méně příjemná setkání. Například s medvědem. Stáli od sebe jen pár metrů, ale dopadlo to dobře.

„Stalo se to v Pieninách, kde jsem byl mezi slovenskými pastevci. Dělal jsem si oheň a pak ráno asi kolem čtvrté hodiny, když se rozednívalo, tak jsem slyšel nějaké zvuky. Najednou jsem se otočil a přes cestu na mě civěl medvěd. Bál jsem se byť jen pohnout. Mlčky jsme na sebe koukali, ale pak jsem na něj zkusil zasyčet a medvěd nato v klidu odešel,“ vzpomíná Gregor.

Příští rok by se rád k příležitosti sto let od založení republiky vydal na novou cestu z ukrajinského Rachova a po karpatském hřebenu až do Bratislavy. Odtud půjde až do Aše, nejzápadnějšího výběžku Česka.

 

Článek vyšel v deníku Mladá fronta DNES a na iDnes.cz 27. července 2017 a na iDnes.cz